Kulturní památka zapsaná 31.12.1965 pod rejstříkovým číslem 32286 / 2-707. Na západ od bývalé tvrze nechal Hanuš Bedřich hrabě z Trauttmansdorffu v letech 1660-70 postavit nynější zámek. Jde o barokní stavbu. Zámecká budova je dvoukřídlá v podobě písmene L, členěná pásy rustiky v nárožích s obdélnými okny, nad nimiž jsou v patře zdobné římsy. Severní strana jižního křídla je prolomena arkádobou chodbou, křížově sklenutou. Arkády v přízemí na západní straně východního křídla, původně otevřené, byly později zazděny. Prostory v přízemí sklenuty valeně a valenými klenbami s koutovými nebo se stýkajícími se lunetami. Průčelí jižního křídla má délku 55 m, východní pak 45 m, hloubka traktu v obou případech je stejná a činí 11 m. Fasády v dnešní podobě jsou z druhé třetiny 18.století. Hranolovitou novorenesanční věž nechal přistavět Theodor baron Hrubý roku 1863 na počest svého sňatku s Karolinou, rozenou hraběnkou z Ledebur-Wicheln. V letech 1713-36, tedy za hraběte Bredy se popisuje zámek takto: Při samém vchodu nalevo od kamenných schodů byla klenutá kancelář, vedle ní dva klenuté pokoje, v nichž bydlil hejtman, a vedle, již za schody do poschodí, kuchyně, komora, světnice a dále opět čtyři klenuté pokoje. V prvním poschodí byl velký sál, sloužící za slavnostní jídelnu a od ní na obě strany po šesti pokojích. Vně prvého poschodí byla klenutá chodba s arkádami /později byly zazděny a opatřeny okny/. Pod zámkem byly sklepy na pivo, víno a ovoce. Jen deset světnic mělo podlahu prkennou, ostatní kamennou. Kamna byla jen v některých místnostech. Vedle zámku stála kamenná důchodní budova krytá šindelem; v ní bydleli panští úředníci a to purkrabí, písař a zámecký vratný. Byty byly v prvním poschodí, kdežto v přízemí byla vinopalna a byt paliče. K této budově byly přistavěny stáje pro 28 koní a nad nimi byla řezárna. Na první pohled by se zdálo, že počet koní byl veliký, ale nutno si uvědomit, že to tehdy byl prakticky jediný dopravní prostředek. A navíc, hrabě mohl a také užíval, jako projev svého postavení, šestispřeží /pro úplnost uveďme, že baron mohl mít čtyřspřeží, kníže pak osmispřeží/. Kromě pivovaru stála proti zámku stodola se třemi mlaty a kolna pro vozy. K zámku přiléhala ozdobná zahrada ohražená cihlovou zdí o výměře 2,5 korce, za ní pak nísledovala menší zahrada užitková a za nimi velké ovocné sady o výměře přes 20 korců, ohraničené bílými buky. Současný stav zámku, který nemohl být doplněn o nové poznatky, vzhledem k tomu, že je již déle než půl století nepřístupný badatelům, lze popsat zatím takto: Nejstarší část lze spatřovat v severním křídle.Otázkou zůstává, je-li skutečně tato část zámku postavena na starších základech, nebo starší stavba stála na jiném místě a později zanikla. Někteří badatelé se domnívají, že tvrz stála na místě dnešního pivovaru a zanikla při jeho výstavbě. Západní průčelí severního křídla spočívá dnes na zvýšeném terénu nádvoří, a proto má na své dvorní fasádě o jedno podlaží méně. V tomto křídle je zachováno šnekové schodiště, vystupující z valeně klenutého rozsáhlého sklepa (ten sahá pod úroveň dnešního nádvoří), až do druhého podlaží. Dále je zde několik místností v přízemí, sklenutých valenými klenbami se styčnými trojbokými výsečemi, v prvním patře doplněnými i o výseče koutové. Jedna z místností má ve stycích dvou kleneb v omítce vytažené hřebínky. Klenby tohoto typu se však používaly v průběhu několika století v nezměněné podobě, a proto je datování podle nich značně nejisté. Barokní klenby se také dodatečně vkládaly do starších místností. V tomto případě by některé z nich mohly pocházet ještě z předbarokní fáze. Do námi sledovaného období lze snad zařadit místnosti prvního patra a vstupního schodiště. Na fasádě severozápadního nároží je dnes možné spatřit druhotně použité kamenné články, které mohou pocházet z nějaké starší stavební etapy. Nelze spolehlivě posoudit, zda bylo další křídlo zámku připojeno v jedné stavební etapě, protože úpravy fasád v 18. a 19.století zcela setřely jejich předchozí podobu. Jisté je, že původně byly přízemní pilířové arkády na obou dvorních průčelích. V interiéru jižního křídla se navíc zachovaly slepé arkády na severní stěně prvního patra.To by mohlo svědčit pro existenci stejných arkád v přízemí i v patře. Dnes jsou obě patrová křídla kryta sedlovou střechou. Všechny místnosti jsou plochostropé, přístupné ze spojovací chodby, která prochází v patře po celém obvodu dvorního průčelí. Zdá se, že zámek byl v původní podobě zamýšlen jako typicky raně barokní tří- nebo čtyřkřídlá stavba s uzavřeným vnitřním dvorem a pilířovými arkádami v přízemí i patře. Na území dnešního Kolínska se s takto koncipovanými sídly setkáváme v případě zámeckého areálu v Konárovicích, Svojšicích, Kounicích a Zásmukách. Po smrti Hanuše Bedřicha hraběte z Trauttmannsdorffu však zřejmě scházela vůle a finanční prostředky k dostavbě. Současná podoba vnějších průčelí zámku ještě svědčí o další, vrcholně barokní stavební etapě, kterou snad můžeme datovat do období po roce 1700, kdy pečecké panství držel syn Hanuše Bedřicha - hrabě František Adam. Navzdory pozdějším úpravám je zřejmé, že fasády východního a jižního křídla byly v této době rozčleněny kordonovými římsami s lizénami s pásovou bosáží. Změněna byla rovněž podoba oken, která byla zasazena do plochých šambrán, a v úrovni prvního patra akcentována suprafenestrami se zvlněnými, střídavě segmentově a stříškovitě vykrojenými římsami. Toto řešení se nápadně přibližuje soudobé úpravě severního průčelí šternberského zámku v Zásmukách, kterou spojujeme s tvorbou Giovanniho Battisty Alliprandiho. Srovnání podporuje též skutečnost, že v daném období byly rodiny Trauttmannsdorffů a Šternberků v blízkém kontaktu, podpořeném i příbuzenskými vazbami.Zámek tedy zůstal téměř nezměněn, ale okolí zámku doznalo dalekosáhlých změn. Přilehlý pozemek byl přeměněn v rozsáhlý park obehnaný kamennou zdí, kolna a stodola odstraněna a před důchodní budovou postavena kašna. V přízemí východního křídla zámku, v místnosti bývalého "mázhausu", se nachází na stěně švabachem psaný, dnes sotva čitelný nápis, který opravňuje k domněnce, že se na zámku u hraběte Bredy 6.listopadu 1723 zastavil při návratu z pražské korunovace císař Karel VI, otec Marie Terezie. Zámek byl vojensky využíván za války německou posádkou v letech 1942-45 a pak po znárodnění od roku 1950 se stal posádkovým objektem až do roku 1958 a pak součástí voj.skladů. V působnosti vojska zůstal nadále. Na zámek, tak jako na celý velkostatek, byla ONV v Kolíně uvalena národní správa 5.května 1950. Tímto dnem začala přebírka majetku dosavadních majitelů. Soupis zabavovaného movitého majetku probíhal pod dohledem zástupce Okresní správy státního kulturního majetku ve Veltrusích, zmocněnce národní správy, Františka Vrečka.První etapa byla dokončena 16.června a druhá v druhé polovině října a týkala se věcí, které byly údajně převezeny a uloženy na hradě Český Šternberk. Bezprostředně před příchodem vojenské posádky proběhla třetí část, která byla převezena na zámek Žleby a byla ukončena 18.listopadu. Soupis movitého majetku si vyžádal téměř deset týdnů. Ocenit všechny věci se podařilo až za téměř deset let. Státní památková péče v roce 1959 potvrzuje, že hodnota zabraného movitého majetku nedosahuje ani 10.000 Kčs a zároveň sděluje, že získané kulturně cenné předměty budou vedeny mimo účetní osnovu jen v operativní evidenci. Pro nás pro všechny bude jiště velmi poučné se u tohoto fenoménu zastavit. Zábor majetku probíhal podle velmi dobře promyšleného scénáře těch, kteří jej bezprostředně prováděli. Umožňoval  totiž zcela nekontrolovatelný únik celé řady předmětů. Celý soupis tvoří 737 položek na 45 listech formátu A4. Mobiliář zámku tvoří 210 položek, z toho 25 ve knihovně, 40 položek měl v užívání Svaz československé mládeže, 90 položek obrazy a dalších 130 položek ostatních předmětů. Z knihovny, která čítala kolem 30 tisíc položek bylo zaevidováno něco málo než 4 tisíce. Jen na prvním  řádku jsou uvedeny Gothajské genealogické ročenky, jejichž cena v dnešních dnech přesahuje 100 tisíc korun. Celá knihovna se pak směstnala do 4 položek. 250 položek bylo jako soukromý majetek rodiny propuštěno ze záboru. Ten tvořilo kolem 50 židlí, umývadla plechová, tašky, kufry, papírové krabice, dřevěné bedny a ostatní běžné vybavení domácností. Tento majetek byl rozvezen na řadu míst, nejvíce na dvůr Hranice, pak na půdu hospodáře Záběhlického do Hlubokého Dolu, do Slejškova hostince v Dolanech, k učitelce Najbrtové a obchodníku Vondráčkovi v Červených Pečkách. To byla dokonalá pomsta. Ovšem lid, v jehož jméně a pro něj se vše činilo, z toho měl velmi málo, nebo nic. Na konci března 2007 rozhodlo zastupitelstvo,že požádá dosavadního vlastníka - Ministerstvo obrany v Praze - o bezúplatné převedení celého areálu na obec.                                        
                                        
Život na zámku.                                        
Poměrně dobře jsme seznámeni s poměry,které zde panovaly za posledních držitelů - baronů Hrubých, kteří zde trvale bydleli zhruba od roku 1805 (deset let po získání panství). Samozřejmě, že počty lidí se v průběhu času měnily podle momentálních potřeb. Přesto můžeme konstatovat, že po dobu zhruba jednoho a půl století, se o rozlehlý zámek, domácnost držitele i samotný personál nestaralo více než deset osob. Byli to dva lokajové (sluhové ve stejnokroji), jeden pro pána,druhý pro paní.Paní domu měla pro svoji potřebu ještě komornou. Pokud byly děti malé, byly zde současně i dvě chůvy. Běžné práce zajišťovali tři služebníci. Stravování měl na starost kuchař, který měl k ruce kuchyňskou. V roce 1921, kdy zde pobývali pouze tři příslušníci rodiny, klesl počet přímého personálu na sedm. Ale poté, co v rodině Josefa Karla začaly přibývat děti, se jejich počet na přechodnou dobu zvýšil. Až do konce 19.století se o výchovu dětí starali výhradně vychovatelé. Dále v dobách starších funkci pošty nahrazoval posel, o dopravu se starali 2 kočí, samozřejmě že s kočáry, po první světové válce byl k dispozici i osobní automobil s řidičem. Vstup do objektu kontroloval fortnýř, neboli vrátný, noční hlídání zabezpečoval ponocný.  

Autor: Heřman Kraml