Uvádí se, že zdejší původní pivovar byl založen již r.1613, což se zdá být pravděpodobné, neboť se dovídáme, že sládkem v letech 1624/5 byl jistý Jiří Žemlička a po něm Tomáš Zavadil. Ten byl později válkou poničen a zbourán. Nedaleko od zámecké budovy,na její východní straně, se nachází pivovar, který byl stavěn téměř ve stejné době a byl dokončen okolo roku 1663. Stojí na místě bývalé tvrze, která byla před zbořením vydrancována r.1634 saským a na přelomu let 1639/40 švédským vojskem. Některé zdi tvrze byly při stavbě zřejmě využity. Budova byla upravena roku 1723 za hraběte Bredy, poslední úpravou prošla roku 1907 a získala tak zhruba dnešní podobu. Je to nejhmotnější stavba v obci o půdorysu 90x14 m, která překonává i sousední zámeckou budovu. Masivní, hranolovitý blok, orientovaný severojižně, ležící při silnici a uzavírající západní stranu náměstí, je barokní a obsahuje v sobě pouze jediný moderní prvek, kterým je klasický sladovní hvozd, prolamující sedlovou střechu pivovaru. Z obou čel je pivovarská budova pohledově vylepšena hodnotnými štíty, ze střechy vystupuje zdobná věž. K severní straně hlavní budovy je přístavek, který obsahuje spilku. Směrem do dvora je spilka doplněna bočním křídlem, v němž se nacházela zřejmě bednárna.                                        
                                        
Pivovar počínal od severní strany prostorem kotelny, strojovny a varny s chladícím štokem, pod nímž byl vstup do ležáckých sklepů - určitě nejhodnotnějšího stavebně-technického oddílu pivovaru. Sklepy částečně dokládají starší původ budovy, mající své kořeny již ve středověku. Příslušenstvím sklepního hospodářství jsou i lednice, z nichž jedna zasahuje až pod pivovarský dvůr. Zbytek pivovaru vyplňuje sladovna s přízemním, klenutým humnem. Druhé humno se nachází v prvním patře, výše nad ním bývala valečka a v podstřeší sladové půdy. Sladovna tak vytváří čtyřpodlaží. Hvozd je citlivě vyveden při jihovýchodní straně a jeho zdobný komín tak umocňuje pohled na objekt z náměstí. Úplný konec sladovny / zároveň ale začátek pivovarské budovy od brány a vjezdu do dvora / tvoří pod terén zahloubený prostor kobkovité místnosti - nepochybně původní hvozd, valach. Mohutnost sladovny tak dokládá, že pivovar byl ve spotřebě sladu nejen plně soběstačný, ale že byl zároveň schopen část produkce i prodávat. V poslením desetiletí devatenáctého století byly do věže pivovaru nákladem barona Josefa Hrubého pořízeny hodiny s bicím zařízením. Ty byly při zahájení opravy v roce 1988 sňaty, ale s ohledem na různé obtíže se zatím na věž nevrátily. Od té doby zůstalo kolem věže pouze postavené ocelové trubkové lešení. V 18.století se vařilo kolem 1200 hl ročně. V poslední třetině 19.století dosahovala výroba 4500 hl s varnou 34 hl. Do 20.století byl pivovar zařízen na ruční pohon a správa velkostatku ho pronajímala. Pachtovalo se až do roku 1907, kdy byl převzat do vlastní režie. R.1908 byl zmodernizován, varna zvětšena na 50 hl a zaveden parostrojní pohon. Výstav pak překročil hranici 10.000 hl, což byla jeho plná kapacita. 27.října 1914 vypukl v podstřeší pivovaru požár a shořelo velké množství uskladněného sladovnického ječmene. Po skončení světové války byla varna zvětšena na konečných 60 hl. V místopisném slovníků Československé republiky z roku 1929 se udává, že parní pivovar se sladovnou měl v roce 1926 - 75 /?/ hektolitrů várky a výstav 10.388 hl piva, to znamená, že se vařilo 3x v týdnu. Největšího výstavu bylo dosaženo na přelomu let 1928/29 a to 14.100 hl. Prudký propad výroby v polovině 30.let byl důsledkem hospodářské krize. Posledním záchvěvem byl první válečný rok 1939, kdy bylo vyexpedováno ještě téměř  6.500 hl piva. Brzy nato došlo k úsporným válečným restrikcím. Provoz pak byl omezen a naposledy se stáčelo pivo 3.června 1942 a téhož dne bylo zastaveno i jeho vaření. Zařízení bylo udržováno až do konce války, ale k obnovení provozu již nedošlo. Pivo vařené ve zdějším pivovaře mělo dobrý ohlas a rozváželo se v sudech na povozech tažených koňmi, později i lahvích a vlastním nákladním automobilem po okolních i vzdálených hospodách a hostincích. Vařil se 12% ležák a 14% bavorský ležák. Pivo se točilo v místních hostincích na Bojišti, Sokolovně, u Petráňků, u Kuchařů, u Kaislerů a u Nádraží. Dále u Slejšků v Dolanech, u Trejbalů v Opatovicích či v Kolíně Na růžku nebo U lípy. Velkou slávu pivovaru připomíná alej topolů. V období 1942-45 za nucené německé správy zde byla německá posádka. 23.6.1944 se do budovy začal přivážet movitý majetek kolínské Petrolky /Vacuum Oil Company/. Roku 1950 získalo celý areál zámku s pivovarem Ministerstvo národní obrany a 17.listopadu se sem stěhují první vojenské oddíly. Posádce sloužil až do srpna 1958, kdy se změnila dislokace. Nadále však sloužil armádě jako opravny a sklady až do roku 1992, od té doby zajišťuje strážní službu KVUSS Pardubice. Souběžně bylo sklepení využíváno jako sklady n.p.Zelenina. 3.listopadu 1955 byl odstřelen  na severní straně starý komín. V roce 1978 na pivovar dána plechová krytina. R.1988 postaveno kolem věže trubkové lešení a sneseny věžní hodiny.                                        
                                        
Sládci: Pavel Kalenda /r.1679 již vysloužilý, osedlý v Nebovidech při obnově obce/, kol 1684 Šimon Kalibán R.1717 Karel Miller. Čáp Antonín (1775), Jílek Pavel (1795,1800),Půhony Blažej 1809-10,Hůrka František (1810, 1821), Valenta František (1836), Pompe August (1856), Keller Emanuel (1860), Jelínek Mořic do 1866-1874.   Freissler  1874-1878; Ignác Emler  1878-1902; Vojtěch Emler  1902-1906; Bohumil Brož /*1870/ 1906-1933; Vojtěch Kozák 1933-1935; Václav Vochomůrka 1935-1943. Jeho nástupcem byl Josef Kopřiva 1945-1946,se kterým se počítalo při obnově výroby po skončení války, ke kterému však již nedošlo. Pivovar byl vlastníky pronajímán. V letech 1874-78 to byl sládek Fleissler, pak Ignác Emler. Posledním nájemcem pivovaru v letech 1884-1907 byl stavitel a starosta obce /1893-97 a 1902-10/ Antonín Dajbych. V pivovaru bylo zaměstnáno po jeho přestavbě na parostrojní podle velikosti výstavu 12-18 pracovníků. Od 20.let pak pivovar zajišťoval rozvážku vlastním nákladním automobilem. Pro lepší představu o osazenstvu pivovaru nám poslouží stav po přestavbě na parostrojní roku 1907. Odpovědným za chod celého pivovaru tedy i sladovny byl sládek Bohumil Brož. Rodák z Krušovic, kde se také vyučil řemeslu v tamním Královském pivovaře. Nastoupil v roce 1906, těsně před zahájením modernizace, ještě za nájemce Antonína Dajbycha a byl zde až do roku 1933, kdy odešel do výslužby.Významnou měrou se podílel na přestavbě. Po naběhnutí provozu r.1908 osádku tvořili dva strojníci - Alois Doubrava a František Duchač, 7 sladovníků - František Dvořák, Josef Jangl, Josef Skokan, František Traup, Josef Tříška, František Burda a Josef Slavík, bednář František Vozka. Vzhledem k tomu, že pivovar byl samostatnou hospodářskou jednotkou, měl i vlastního účetního Františka Košťála.Suma sumarum 12 pracovníků.Za tohoto obsazení byl roční výstav 1908/09 - 7 tisíc hektolitrů a ten se zvýšil v posledním předválečném období na téměř 12 tisíc hektolitrů. Slušný výkon. Ještě v roce 1908 byla získána licence na hostinec v Kolíně V., čp.245. V době meziválečné konjunktury měl pivovar od roku 1934 sklad a stáčírnu piva ještě v Maloticích. V letech 1928-30 při největším výstavu 14 tisíc hektolitrů zde bylo zaměstnáno 18 pracovníků.                         

Obnova střechy po požáru 27.října 1914.
Za necelé tři měsíce po vypuknutí 1.světové války /vyhlášena 28.července 1914/ došlo k obrovskému požáru, který vypukl v podstřeší pivovaru a při němž shořelo velké množství zde uskladněného sladovnického ječmene. Při požáru vznikl takový žár, že při hašení vodou praskaly střešní tašky a jejich části létaly až do vzdálenosti padesáti metrů od vlastní budovy. Teprve po týdnu, kdy došlo ke snížení teploty na spáleništi, mohly být zahájeny úklidové práce. Ty skončily prakticky až na Mikuláše. Jak se dozvídáme z análů, první válečná zima byla dosti bohatá na sníh, který spolu s mrazy jistě výrazným způsobem ovlivňoval průběh sanačních prací a opravu zdržel o dobré dva měsíce. Novou střešní konstrukci nad půdorysem 90x14 metrů tvoří unikátní dvojitý krov, v němž nacházíme i trámy délky 14 metrů. Na celý krov padlo 1.000 smrků v mýtném věku (80 let). Uvážíme-li, že takovýchto stromů se na 1 hektaru nachází zhruba sto, bylo nutno vykácet deset hektarů lesa, což představuje zhruba výměru dvaceti fotbalových hřišť. Opracované trámy pocházející z Kamenné Lhoty bylo nutné, tak jako ostatní materiál, dovézt koňskými potahy na místo, protože v té době ještě na panství nebyl k dispozici žádný nákladní automobil. Práce se prováděly ručně, nebo za pomoci nám z fyziky známých jednoduchých strojů (páka, kladka, nakloněná rovina) či koňské síly. A to bylo nutné zajistit s druhořadou garniturou, neboť většina schopných mužů byla odvedena v rámci všeobecné mobilizace. Pracovní nasazení i organizace práce musely být na vysoké úrovni. Bez pomoci nákladních aut, autojeřábů a motorových pil se zúčastněným podařil opravdu husarský kousek a tak v májových dnech byl již pivovar pod novou střechou. Stejně jako dřevo, tak i krytina, byly z vlastních zdrojů. Bobrovky z místní cihelny na střeše vydržely více než šedesát let a byly teprve r.1978 nahrazeny plechovou krytinou. Na tehdejší novou střechu jich padlo 65 tisíc.   

Neodmyslitelně s výrobou piva souvisejí pivní láhve. Pivo se u nás začalo plnit do lahví až ve druhé polovině 19.stol.. Do té doby se čepovalo ze sudů. První v Čechách začal plnit pivo do lahví Křižovnický pivovar v Praze /Křižovníci s červenou hvězdou, jediný v Čechách založený řád/, který se nacházel na Staroměstské straně Karlova mostu. Nejstarší lahve byly temně hnědé, později přibyly i ze zeleného skla. Zpočátku se zátkovaly a měly poněkud odlišný tvar, než pozdějsí produkce. Poznají se podle okraje na hrdle a masivního dna s plastickým výstupkem dovnitř. Hladká hrdla pak mají lahve s obloučkovou a pákovou uzavírkou na onu známou porcelánovou čepičku.Novodobější jsou uzávěry odtrhovací z hliníku a později kovové korunkové uzávěry. Lahve byly o obsahu 1; 0,7 a 0,5 litru.      Pákové uzávěry se používaly již v době císaře Františka Josefa I.. Tento typ v poslední době oživil humpolecký pivovar Bernard. Na lahvích býval vylisován nápis uvádějící název a vlastníka pivovaru, či další údaje.                                
                                
Popis lahví z červenopečeckého pivovaru:                                
1/ PANSKÝ PIVOVAR ČERV.PEČKY ,hnědá lahev, dno lomené, porcelánová uzavírka, nápis v kartuši 

      
2/ PANSKÝ PIVOVAR ČERV.PEČKY ,hnědá lahev, dno lomené, porcelánová uzavírka

                             
3/ PIVOVAR ČERV.PEČKY JOSEFA SVOB.PÁNA HRUBÝHO z GELENJ, hnědá lahev, dno lomené, porc.uzavírka 

                               
4/ PIVOVAR ČERV.PEČKY JOSEFA SVOB.PÁNA HRUBÝHO z GELENJ, zelená lahev, dno lomené, porc.uzavírka  

                             
5/ PIVOVAR ČERV.PEČKY JOSEFA SVOB.PÁNA HRUBÝHO z GELENJ, zelená lahev, dno lomené, zátk.uzavírka, jsou známy dvě varianty písma  

                             
6/ PIVOVAR ČERV.PEČKY JOSEFA SVOB.PÁNA HRUBÝHO z GELENJ, hnědá lahev, dno lomené, zátk.uzavírka  

                             
7/ ZÁMECKÝ PIVOVAR ČERVENÉ PEČKY, zelená lahev, dno lomené, zátk.uzavírka 

                               
8/ ZÁMECKÝ PIVOVAR v ČERVENÝCH PEČKÁCH u KOLÍNA, zelená lahev, dno lomené, zátk.uzavírka  

     
9/ ZÁMECKÝ PIVOVAR v ČERVENÝCH PEČKÁCH u KOLÍNA, zelená lahev, dno oblé, zátk.uzavírka jsou známy dvě varianty písma  

                             
10/ ZÁMECKÝ PIVOVAR v ČERVENÝCH PEČKÁCH,MAJETEK PIVOVARU, zelená lahev,dno, lomené,zátk.uzavárka. Lahve 1-10 jsou o obsahu 1 litr.  

                                                           
11/ PIVOVAR ČERV.PEČKY JOSEFA SVOB.PÁNA HRUBÝHO z GELENJ /jako pol.6/, hnědá lahev, dno lomené, zátková uzavírka  

                             
12/ ZÁMECKÝ PIVOVAR v ČERVENÝCH PEČKÁCH u KOLÍNA /jako pol.9/, zelená lahev, dno oblé, zátková uzavírka            

                    
13/ ZÁMECKÝ PIVOVAR v ČERVENÝCH PEČKÁCH, MAJETEK PIVOVARU /jako pol.10/, zelená láhev, dno lomené, zátková uzavírka 

                               
14/ ZÁMECKÝ  PIVOVAR v ČERVENÝCH PEČKÁCH u KOLÍNA, NEPRODEJNÝ MAJETEK, zelená lahev, dno oblé, zátková uzavírka, jsou známy dvě varianty písma                                
Lahve 11-14 jsou o obsahu 0,5 litru.                                
                                
Autor: Heřman Kraml